Moje návraty aneb kudy jsem chodil

Ukázka

K mému původnímu příjmení se ovšem váže zajímavá historka, neboť můj dávný předek David Gans (1541-1613) - historik, astrolog a lékař - působil jako současník Keplera a Tychona de Brahe u dvora Rudolfa II. a je autorem monografie, jejíž originál je dodnes uložen v pražském Židovském muzeu. On sám má hrob na Starém židovském hřbitově v Praze; náhrobní kámen zdobí vytesaná husa (Gans) a žehnající ruce židovského aristokratického rodu „Kohenů“, z něhož nejspíše pocházím i já. Jeho syn Joachim byl ve své době jedním z největších evropských odborníků na rozlišování a zpracování kovů, a anglická královna Alžběta ho proto vyslala na jedné z prvních lodí na americký kontinent. Byl tedy možná vůbec prvním člověkem z Čech, který se tam podíval.

(***)

Když jsme pak Dunkerque dobyli a brali jsme zajatce, dostal jsem ještě s jedním vojákem úkol eskortovat dva Němce do sběrného tábora. My měli kulomety, oni ruce nahoře, ale najednou se jeden z nich obrátil a řekl, že je „šlonzák“ (ze Slezska čili vlastně Čech). Tak jsme na sebe s kolegou mrkli a řekli mu: „Dej ruce dolů.“ Jenže on sáhl do kapsy, a už měl v ruce odjištěný granát. Hodil ho za sebe, aby nás oddělal, jenže naštěstí měl asi příliš velkou páru, a tak nám granát přeletěl nad hlavami a explodoval až daleko za námi, takže se nám nic nestalo.

(***)

Po promoci jsem chtěl dělat chirurgii, ale dostal jsem se na internu a u ní jsem pak setrval po celý svůj život. Mým prvním přednostou na interním oddělení v Sanopzu byl doc. MUDr. Karel Klein. Jako mladý sekundář jsem mu při vizitě referoval s chorobopisem v ruce. Jemu se však můj chorobopis nelíbil a před pacientem mi ho roztrhal. To se ovšem zase nelíbilo mně, a také jsem mu to řekl. Vyprávělo se o něm, že když se po válce vrátil do své ordinace v Praze, přišel k němu pacient a řekl: Pane docente, jsem rád, že o mne budete zase pečovat. Docent Klein se tvářil neutrálně a rozpačitě, protože si za nic na světě nemohl vzpomenout, o koho vlastně jde. Teprve když pak začal provádět rektoskopii, najednou zajásal: „Jo to jste vy, pane vládní rado!“