Hematologie pro praktické lékaře

Recenze

Autoři si jsou plně vědomi náročnosti práce lékaře první linie, především proto, že první rozvaha o diagnostice jakékoliv krevní choroby je téměř vždy na praktickém lékaři nebo na nespecializovaném internistovi. Laskavým přístupem ke čtenáři jej zbavují ostychu a obav z oboru, který je sám o sobě velice náročný právě pro rozmanitost příznaků a předpokládanou nutnost základních i odborných znalostí.

Publikace začíná didakticky - popisem příznaků, kterými se jednotlivé choroby mohou projevit, a uvedením základních vyšetřovacích metod (krevní obraz, vyšetření kostní dřeně, flow-cytometrické vyšetření, sonografie uzlin, CT mediastinálních a břišních uzlin, pozitronová emisní tomografie - PET), včetně jejich diagnostické výtěžnosti. Magnetická rezonance odhaluje infiltraci orgánu krevní malignitou daleko dříve, než by se prokázala na rtg snímku. Jedinečné a osobité jsou vstupy přímé řeči ilustrující sdělení pacienta lékaři v ordinaci: »Pane doktore, náhle mi otekla jedna noha« - asymetrický otok při hluboké žilní trombóze, časté onemocnění, u kterého nesmí chybět mj. také podezření na maligní onemocnění!).

Následující kapitoly jsou věnovány jednotlivým specifickým chorobám. Pokud jde o anémie, autoři zde seznamují pouze s anémiemi získanými (na vrozené poruchy odkazují na publikaci Jana Starého Dětská hematologie). Velkým poučením u každého krevního onemocnění jsou nejen uvedené projevy, příčiny, ale nutná vyšetření objasňující diagnózu, kterou může a také by měl provádět praktický lékař, včetně dalších vyšetření prováděných na specializovaném pracovišti. Kapitola je vždy doplněna diferenciální diagnostickou rozvahou. U každé diagnózy je uvedena terapie a prognóza, u některých onemocnění i profylaxe (trombotické komplikace).

V kapitole popisující poruchy funkce a počtu trombocytů je mj. zdůrazněno, že informace o funkci trombocytů lze získat jen speciálním vyšetřením. Praktický lékař musí vždy vycházet z podrobné anamnézy. U onemocnění krevního systému to platí zvláště.

Velkou pozornost věnují autoři leukémiím, maligním lymfomům, jejich histologické klasifikaci, rozmanitosti v diagnostice a následným postupům lékařů. U mnohočetného myelomu zjištěného při diferenciální diagnóze bolestí páteře a zařazeného WHO klasifikací do skupiny agresivních lymfomů je důležité upozornění, že nemoc je dobře léčitelná vysokodávkovanou chemoterapií s autologní transplantací! V kapitole je poukázáno i na obtížnost stanovení včasné diagnózy (bagatelizace obtíží, obtížné, téměř nemožné odlišení typu osteoporózy). Nejprůkaznější je magnetická rezonance, jak již bylo uvedeno.

Autoři také upozorňují na rizikové faktory zevního prostředí související se vznikem maligních krevních chorob (radioaktivní záření, benzen, elektromagnetické pole, agrochemikálie, dioxiny, dusičnany a dusitany). V tabulkách je zobrazen výskyt maligních chorob (i krevních) v České republice i v Evropě.

Nádorové onemocnění narušuje imunitu, nemocní s hematologickým onemocněním tak mají zvláště velké riziko infekčních komplikací. Příčiny náchylnosti k infekcím, projevy infekčních komplikací, vyšetření nemocného a možnosti terapie jsou uvedeny v samostatné kapitole. Dále je představen také význam C-reaktivního proteinu u dětí. Samostatná kapitola je věnována transfúzi a její indikaci. Závěr publikace tvoří rozsáhlá, systematicky řazená odborná literatura a rejstřík.

Učebnice záměrně neuvádí podrobnosti terapie hematologických onemocnění, které jsou uvedeny v knize Diagnostické a léčebné postupy u maligních chorob z r. 2004 a v publikaci Hematologie II. Přehled maligních hematologických nemocí z r. 2001, ale zachycuje léčebné postupy a změny terapie optimální pro rok 2006. Text je srozumitelný, je doplněn četnými grafy, tabulkami a instruktivními obrázky. Je oživen vstupy pacientů a popisem jejich nejčastějších stesků.

Pro přehlednost textu, logické uspořádání a vysokou odbornost má tato publikace všechny předpoklady stát se neocenitelnou pomůckou při určování diagnózy právě v ordinacích praktických lékařů.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Hematologie není již nejméně půl století oborem, který se zabývá pouze změnami počtu krevních elementů. Na krev se dnes nahlíží jako na kterýkoliv solidní orgán a bezvýhradně se uznávají její specifické funkce. Jejich specificita je dána skupenstvím krve: jako »tekutý orgán« přichází do styku se všemi ostatními orgány, jimž nezajišťuje pouze oxygenaci a energetické substráty. Směrem »dovnitř« krev zajišťuje především integritu vnitřního prostředí a dobré podmínky pro adekvátní funkci ostatních orgánů, směrem »zevně« pak obranyschopnost celého organismu. Toto pojetí krve staví i hematologii mezi významné obory.

Snad se nemýlím: poslední Hematologie v praxi vyšla z pera doc. MUDr. B. Friedmanna, CSc., (Praha, Galén 1994) a patřila k velmi úspěšným titulům. Tentokrát se napsání této publikace ujala »brněnská« hematologická škola. Hlavní autoři a editoři přizvali k jejímu sestavení dalších 31 spoluautorů, vesměs pracovníků Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně nebo jiných brněnských ústavů. Tak velký počet spolupracovníků má vždy své výhody (rychlost získání rukopisu, vysoká aktuální hodnota textu apod.), ale i nevýhody (různý styl psaní, různá odborná úroveň, opakování informací, proporcionalita jednotlivých kapitol apod.). Ne vždy se podaří všechny nevýhody minimalizovat.

Obsah knihy je rozdělen do 33 kapitol. Vyjma »klasických témat« byly zařazeny následující kapitoly: Hypereozinofilní syndrom, Systémová mastocytóza, Vlasatobuněčná leukémie, Mycosis fungoides, Monoklonální gamapatie, Waldenströmova makroglobulinémie, Amyloidózy, Histiocytární choroby, Rizikové faktory zevního prostředí (rozuměj: pro kostní dřeň rizikové), Infekční komplikace hematologicky nemocných, C-reaktivní protein v pediatrické praxi, Horečka nejasné etiologie a další.

Text je psán převážně neučebnicovým stylem, jsou do něj vkládány subjektivní obtíže nemocných psané formou přímé řeči i (ojediněle) zábavná přirovnání. Nevím, jak je čtenáři ocení. Mně se více líbilo dodržování vnitřní strukturace textu: tam, kde mohlo být, stabilní zařazení odstavce Diagnostické kroky prováděné praktickým lékařem a jejich odlišení od postupů (možností) vyšetřování nemocného na specializovaném hematologickém pracovišti.

Text je psán dobrou češtinou, je plně srozumitelný a většinou se dobře čte. Také některé tabulky, jimiž je doplněn, budou pro lékaře v primární péči pomocné i praktické, i když to nelze říci o všech (např. tabulky 5.1., 5.2., 8.1., 10.2., 15.1., 15.2., 15.3 a další). Některé kapitoly vhodně ilustrují černobílé a barevné obrázky, vesměs dobré kvality.

Literatura, až na výjimku v kapitole 32, pouze česká, převážně z posledních 5 let a přiměřeného rozsahu, je vztahována k jednotlivým kapitolám, proto se některé prameny opakují. (Škoda, že mezi nimi není Hematologie doc. B. Friedmanna, když už byly jako odborný pramen uvedeny i Zdravotnické noviny).

Kniha působí jako celek velmi dobrým dojmem. Text je moderní, čtivý, jeho informační úroveň je vysoká. Autoři nezvolili často používaný model, že »pro praktiky toho napíšeme ode všeho o něco méně a na nižší úrovni«, ale snažili se najít nový, cílený přístup - a přitom zachovat odbornou kvalitu. Myslím, že Adamova a Vorlíčkova Hematologie pro praktické lékaře je důstojným nástupcem Hematologie pro praxi zemřelého Bedřicha Friedmanna. Přeji jí, aby úspěšně zahájila novou knižnici ABC věnovanou právě praktickým lékařům.

prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.