Česká kardiologie a kardiologové

Recenze

Je radost mít v ruce tuto knížku - je totiž velmi krásně vytištěna a svázána. Je radost tuto knížku číst. Četba je spojena s pocity obdivu profesoru Fejfarovi a jeho spolupracovníkům pro mimořádnou píli a důkladnost, se kterou historii české kardiologie popsali. Dále se neubráním pocitu závisti, že jsou to čeští kardiologové, kterým se dostalo tak dokonalého popisu historie jejich oboru a osobností, které v něm působili. Díky této monografii nebude nikdo z nich zapomenut a stávají se - vznešeně řečeno - nesmrtelnými.

Mimo prologu, úvodního slova a epilogu je v knize osm kapitol. Prvá z nich je věnována počátkům kardiologie v rakousko-uherské monarchii a v letech 1919-1929. Už v této kapitole se objevují četné portrétní fotografie, které pak provázejí všechny kapitoly. Je až neuvěřitelné, jak se autorům podařilo tak rozsáhlou obrazovou dokumentaci obstarat. Je zde Purkyně, Škoda (mimochodem jako jediný Čech je portrétován na fresce Diego Rivery, jenž na ní zobrazil Olymp světové kardiologie - tato freska je rovněž v knize uveřejněna), Eiselt, Maixner, busta Basche, který prvý měřil nekrvavě krevní tlak, a konečně generace, jež mnohé z nás učila - Weber, Herles, Šikl, Janota. Kapitola je doplněna barvitými vzpomínkami profesora Herlese na první elektrokardiografickou diagnózu infarktu myokardu, která byla sekčně verifikována, a také elektrokardiogramem presidenta Masaryka, natočeném v r.1936 profesorem Herleseml. V kapitole jsou uvedeny tehdejší možnosti kardiologické terapie - její rozsah se příliš do padesátých let neměnil a naše generace ještě zažila tento „léčebný arsenál". Ke kapitole, podobně jako ke každé následující, je uvedena i podrobná bibliografie.

V další kapitole (autorem je profesor Fejfar) je popsána historie Československé kardiologické společnosti. Její počátky jsou spojeny se jménem profesora Václava Libenského - v kapitole jsou dokonce fotografie všech členů prvního výboru společnosti. Úroveň a důstojnost lékařských společností je dána osobnostmi, které v ní působí - z tohoto hlediska byla již tehdy úroveň společnosti velmi vysoká - zaručovaly to jména jako např. Hynek, Hanák, Bouček, Jerie, Jirásek, Jedlička, Weber a další. Mimo internisty to byli i teoretici, porodníci, chirurgové. Jednatelem byl profesor Brumlík, který již tehdy plánoval specializovaný kardiologický ústav. V kapitole je vzpomenut profesor Mentl, který byl ministrem zdravotnictví v Syrového vládě a jako jediný byl proti kapitulačnímu diktátu. Po válce se věnoval pregraduální a postgraduální výuce v kardiologii.V r. 1948 byl režimem pronásledován a zbaven pedagogických hodností. V kapitole je výčet četných členů kardiologické společnosti, přehled význačných publikací předválečných, válečných i poválečných, přehled mezinárodních zasedání až do r.1989, udělené ceny společnosti. Jsou zde uvedeni všichni předsedové společnosti a jejich fotografie. Vzpomenul bych profesory Lukla, Reiniše, Sumbala (Slovensko) a další, včetně portrétů organizátorů významných symposií a sjezdů společnosti. Nechybí ani fotografie sekretářek společnosti, kterým je takto vzdán dík za jejich práci. V kapitole je zajímavý graf, který ukazuje, že třetina členů společnosti je mladší čtyřiceti let - pozitivně se hodnotí postgraduální výchova a naproti tomu málo optimistické je posouzení přítomné vědecké činnosti.

V další kapitole (profesor Fejfar) je popsána historie světové kardiologie a v jejím kontextu podrobně i historie kardiologie české až do r.1999. Opět obdivuhodný je záběr kapitoly a obrazové dokumentace i její objektivita. Není snad významnější osobnosti v kardiologii, a to jak na půdě akademické, nebo mimo ni, aby o ní nebyla v kapitole zmínka. Zde se mi zdá, že profesor Fejfar naplňuje neúspěšněji motto, které má v záhlaví prologu knihy: „Společnost, která si neváží historie a tradice, ztrácí svoji identitu". V kapitole jsou popsána kardiologická pracoviště pražská a mimopražská. Zvláštní pozornost je věnována pracovištím moravským - Brnu, Olomouci a Ostravě. Kapitola má celkem 99 citací!!!

Následuje kapitola o české kardiochirurgii (napsal profesor Hučín). Ani zde se nemusí česká medicína stydět - zaznívají zde legendární jména Jirásek, Diviš, Bedrna, Polák, Rapant, Navrátil, Procházka, Špaček, Lichtenberg, Hejhal, Kočandrle, pak dětští kardiochirurgové - Václav Kafka, Stark, Hučín.

Profesor Šamánek napsal následující kapitolu o historii dětské kardiologie. Opět oblast, v níž jsme se ve spojení s dětskou kardiochirurgií dostali mezi nejvyspělejší země světa. Kapitola je dokumentována statistikami provedených zákroků, úmrtností a dalšími tabulkami. Podrobně je popsána historie základního pracoviště, kterým je Dětské kardiocentrum v Praze-Motole. Opět se objevují jména Padovcová, Bor, Krčílková a zejména těch, kteří dovedli dětské kardiocentrum k jeho slávě - profesoři Šamánek a Hučín. V kapitole je zmíněna složitá situace při vzniku kardiocentra a všechny okolnosti, které vznik doprovázely. V kapitole jsou opět unikátní zajímavé fotografie - pracovníci kardiocentra s významnými osobnostmi, jako je Fidel Castro a princezna Diana s paní Olgou Havlovou.

Pak následuje kapitola o české angiologii (napsal Linhart s Přerovským). Její začátky jsou spojeny s jmény profesora Prusíka a Reiniše. Zmíněna je i rekonstrukční cévní chirurgie a současný stav české angiologie.

Pozornost je v knize věnována i experimentálnímu výzkumu v kardiologii. Tento je pojednán v kapitole profesorů Ošťádala a Braveného - autorů z nejpovolanějších. Experimentální výzkum se u nás odvíjí od Purkyně a navazují na něj tak slavné osobnosti jako byl Babák, Karásek a zejména Laufberger. V kapitole je pak zmíněna pražská škola experimentální kardiologie, spojená s jménem profesora Poupy (na něj navazuje jeden z autorů kapitoly profesor Ošťádal), a brněnská škola, která se spojuje se jménem profesora Kruty (z ní vyšel další autor, profesor Bravený).

Last but no least možno říci o poslední kapitole z pera profesorů Jerieho a Fejfara, která obsahuje krátké biografie českých kardiologů působících v zahraničí (většina z nich emigrovala z politických důvodů v období totality). Osobnosti jsou uvedeny podle zemí, v nichž působily. Zde se opět setkáváme se jmény legendárních kardiologů - uvedu profesora Broda, Starka, Ganze, Jerieho, Fencla a dalších, mezi kterými najdeme svoje známé a přátele.

prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.

Recenze

„Žiji s kardiologií více než padesát let, a považuji proto za svou povinnost podat dnešní generaci přehled o vývoji české kardiologie v 19. a 20. století…" říká v úvodu autor publikace, profesor MUDr. Zdeněk Fejfar, DrSc.

Kardiologie, a zvláště pak moderní kardiologie, je disciplínou, ve které se spojuje teorie s klinickou praxí. Představuje stálý proces poznatků od molekul až k lůžku nemocného. Proto není možné dělení na teoretickou a klinickou kardiologii. Teoretický kardiolog je stále ovlivňován novými problémy klinické kardiologie. Jeho experimenty bez těchto znalostí by byly zcela neúčelné a nemyslitelné.

Obsahem publikace, kterou autor, profesor MUDr. Zdeněk Fejfar, DrSc., s MUDr. Josefem Švejdou a s mnoha dalšími spolupracovníky předkládá, jsou především pečlivě shromážděné a uspořádané historické dokumenty zachycující vývoj kardiologie v České republice.

Počátky české kardiologie jsou datovány od údobí Rakousko-uherské monarchie. Nemoci oběhové soustavy v českých zemích byly ale již v roce 1921 na sedmém místě a v roce 1927 již na prvním místě mezi příčinami smrti. Proto byla v tomto období (v letech 1919 až 1929) - v období rozmachu - také kardiologie v popředí zájmu. Kardiologové spjatí s touto dobou byli především Klement Weber a František Herles (první u nás diagnostikoval akutní infarkt myokardu nejen podle klinického obrazu, ale i podle EKG). Ti úzce spolupracovali s dalšími odborníky, například patology Heřmanem Šiklem a Dagmarou Benešovou, neurologem Otakarem Janotou (první sdělení na světě o významu metabolických změn zjevných na EKG) a dalšími.

Samostatný blok je věnován Československé kardiologické společnosti - od jejího vzniku v roce 1929 (v pořadí třetí na světě) až po současnost. Zakladatelé, kteří již tehdy považovali kardiologii za multidisciplinární obor, předběhli dobu téměř o padesát let. Programem Společnosti byl rozvoj klinické kardiologie, vědecká činnost a spolupráce v Evropě. Novinkou bylo zaměření na sociálně-zdravotní péči o kardiaky a dětské pacienty.

Během 2. světové války se Společnost soustřeďovala na pracovní schůze a postgraduální výchovu. Roku 1949 byla Kardiologická společnost nedobrovolně zařazena do jednotné Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně. V této kapitole jsou uvedeny publikace vydané Společností, mezinárodní zasedání v letech 1951-1989, úspěšný Evropský kardiologický kongres v r. 1964 v Praze i vznik dalších sekcí a komisí. V roce 1991 Česká kardiologická společnost vystoupila z ČLS JEP a stala se opět samostatnou.

Údobí po druhé světové válce je charakterizováno dalšími revolučními objevy a pokrokem v kardiologii, které navazovaly na objevy již v oboru známé. Byl to především rozvoj katetrizace srdce (první provedl v roce 1929 W. Forssmann na vlastním srdci), který Fejfar pokládá v kardiologii za nejvýznamnější milník, označující počátek hemodynamické éry kardiologie. Metoda rozšířila diagnostické a později i terapeutické možnosti.

České kardiochirurgii, jejímu vzniku a rozvoji je věnována samostatná část, právě tak jako vzniku a rozvoji kardiochirurgie dětské. (Program pediatrické kardiochirurgie rozvinul Václav Kafka na nově vzniklé Klinice dětské chirurgie v Dětské fakultní nemocnici v Praze na Karlově v roce 1954. V roce 1977 bylo vybudováno specializované pracoviště kardiologie a kardiochirurgie ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole - Dětské kardiocentrum.)

Do popředí se dostala echokardiografie, která nahradila po roce 1990 srdeční katetrizaci a angiografii. Rozvinula se také prenatální echokardiografie, která zlepšila chirurgické výsledky u dětí s nejtěžšími vrozenými srdečními vadami.

Počátky české a slovenské angiologie, počátky rekonstrukční chirurgie, rozvoj angiologického výzkumu, diagnostiky a terapie až po současnost jsou obsahem samostatné kapitoly.

Experimentální kardiologie, která je dnes nedílnou součástí kardiologie obecné, tvoří závěrečnou část historie kardiologie.

Publikace je doplněna seznamem českých kardiologů, kteří působili nebo působí na všech kontinentech, svou odbornou prací nejen reprezentujících svou vlast, ale zvyšujících úctu k české kardiologii a medicíně vůbec; dále informací o autorech a spoluautorech, soupisem tabulek a rozsáhlým rejstříkem.

Kniha je logicky členěna a poutavě psána. Na jejím zpracování je patrná nejen pečlivost autora, ale také jeho zaujetí pro obor samotný. Publikace by neměla chybět v odborných knihovnách. Určitě však zaujme nejen kardiology, ale také lékaře všech oborů.

MUDr. Olga Wildová