Paliativní medicína pro praxi

Recenze

Paliativní medicína - vždy odborně

V závěru roku 2007 se na pultech našich knihkupectví objevila publikace Paliativní medicína pro praxi, která může dobře posloužit i praktickým lékařům.

V první části jsou vysvětleny strategie paliativní léčby a péče a probrány zásady komunikace s umírajícími, včetně sdělování závažné diagnózy a neblahé prognózy (ke škodě věci bez náležité reflexe Úmluvy o biomedicíně). Pak následuje praktický návod, jak zvládnout terapii chronické bolesti, metabolických aspektů pokročilého onemocnění a další symptomy a syndromy u závažných onemocnění (2. až 4. část). Obsahem páté kapitoly jsou vybraná témata paliativní onkologie, šestá kapitola je věnována psychickým a psychiatrickým syndromům. Sedmá část popisuje paliativní péči u neonkologických onemocnění a poslední osmá část péči o umírajícího pacienta v terminální fázi. Závěrečná devátá část se jmenuje Dodatky a jsou v ní informace o etice paliativní péče stejně tak jako její právní aspekty. Uvedena je též domácí paliativní péče, sociální problematika a spirituální péče.

Závěrečný seznam literatury je přehledný a favorizuje dostupné prameny, zejména od českých autorů.

V době, kdy se stále a právem zdůrazňuje psychologický přínos paliativní péče pro umírající a jejich rodiny, je stejně důležité apelovat na nezbytně odbornou stránku paliativních strategií. Z tohoto důvodu pokládám recenzovanou knihu za mimořádně přínosnou a upozorňuji na ni praktické lékaře, zejména ty, kteří spolupracují s domácí péčí o umírající.

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Recenze

V poslední době se poměrně často hovoří o paliativní medicíně a paliativní péči. Bývá zdůrazňováno, že se jedná o doprovázející, lidsky účastnou a útěšnou strategii léčby a péče k umírajícím a jejich rodinám. Důraz na citlivou a ohleduplnou péči zahrnující i psychologickou a spirituální dimenzi je logický, uvážíme-li historické souvislosti, kdy vstřícné doprovázení umírajících bylo v závěru jejich života spíše výjimkou než pravidlem. Nemělo by však dojít k opačnému extrému, totiž k tomu, že zůstane opomenuta vysoká a specializovaná odbornost paliativních přístupů. A právě proto je třeba uvítat knihu, která se právě tou odbornou, resp. lékařskou formou paliativní medicíny zabývá. Jmenuje se Paliativní medicína pro praxi a napsalo ji 26 autorů pod vedením O. Slámy, L. Kabelky a J. Vorlíčka, kteří ostatně také přispěli četnými autorskými příspěvky.

Všichni uvedení autoři jsou uznávanými odborníky: Ondřej Sláma působí na Klinice komplexní onkologické páče v brněnském Masarykově onkologickém ústavu, Ladislav Kabelka pak v Domě léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě u Brna. Jiří Vorlíček pracuje na Interní hematologickoonkologické klinice ve Fakultní nemocnici v Brně. Posledně jmenovaný lékař je známým propagátorem paliativní medicíny a připomeňme, že se svými spolupracovníky opakovaně vydal naši první původní učebnici paliativní medicíny (Praha, Grada 1998, 2006). Ostatní autoři recenzované knihy jsou představeni na začátku textu knihy a také pečlivě uvedeni jako autoři jednotlivých kapitol.

Obsáhlý text (362 stran) je základně členěn do devíti kapitol a dále do celé řady podkapitol. Po tradičním a krátkém úvodu následují základní principy paliativní péče, včetně zásad komunikace s těžce nemocnými. Je uvedeno pěkné a osvědčené Desatero zásad pro sdělování onkologické diagnózy, které bylo již před časem formulováno na Interní hematoonkologické klinice FN. Škoda jen, že není doplněno nebo aktualizováno s ohledem na tzv. informovaný souhlas. Jeho praktická a legislativně závazná forma se opírá o Úmluvu o biomedicíně, která je ale pouze stručně uvedena v jiné kapitole (9.2.2.), a to zejména v souvislosti s nezahajováním kardiopulmonální resuscitace a s dříve vyjádřeným přáním nemocného.

Obsahem druhé a obsáhlé kapitoly je terapie chronické bolesti, následují vybrané metabolické aspekty pokročilého onemocnění (3), ostatní symptomy a syndromy (4) a vybraná témata paliativní onkologie (5). Celá šestá kapitola tematizuje psychické a psychiatrické syndromy (úzkost, smutek, deprese, ale i deliria a poruchy spánku). V sedmé kapitole najde čtenář informace o paliativní péči u neonkologických onemocnění, tedy u neurologických chorob, u pokročilého chronického srdečního selhání, v intenzivní medicíně, u pacientů v perzistentním vegetativním stavu, ale také v geriatrii a pediatrii. Navazující osmá kapitola popisuje terminální fáze onemocnění, jakož i problematiku konstatování smrti, prohlídku zemřelého a indikace pitvy. Důležitá je též pasáž o podpoře truchlících pozůstalých.

Poslední, devátá kapitola se jmenuje Dodatky. Stručně jsou uvedeny základní etické principy paliativní péče (včetně důrazu na informovanost pacientů), eutanazie a právní aspekty paliativní péče. Následuje pojednání o domácí paliativní péči, o sociální problematice v paliativní péči a o duchovní službě u nevyléčitelně nemocných. V závěru je přehled důležitých kontaktů na lůžkové hospice v ČR a další zařízení specializované péče o umírající. Nechybí ani důležité webové stránky.

Literatura je rozdělena do čtyř tematických bloků (základní učebnice o paliativní medicíně, učebnice a příručky o paliativní medicíně, literatura z příbuzných oborů a konečně literatura z oblasti etiky, práva, psychosociální a spirituální péče). Lze vysoce ocenit, že jsou odkazovány především práce českých odborníků. Text publikace pak uzavírá seznam zkratek a rejstřík.

Kniha Paliativní medicína pro praxi je napsána přehledně a na vysoké odborné úrovni. K té ostatně nemalou měrou přispěli i významní recenzenti (B. Konopásek, J. Petrášek, B. Skála a J. Vítovec). Kniha bude jistě vítanou pomůckou všem lékařům, kteří pečují o nemocné v terminálním stavu.

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.