Lumbální punkce a mozkomíšní mok

Recenze

U chirurgických výkonů a operací se většinou udává datum a jméno toho, kdo je jako první provedl. Tak údajně asi před čtvrttisíciletím již byla známa dosažitelnost mozkomíšního moku perkutánní punkcí, ale o tom, zda byla skutečně provedena, nejsou přesvědčivé doklady. S určitostí se ale také neví, zda to byl Heinrich Quincke (1842-1922), německý profesor vnitřního lékařství, kdo skutečně první lumbální punkci provedl. A tak nejistota prvenství stále trvá (a myslím, že není příliš důležitá).

Mezitím se lumbální punkce stala rutinním vyšetřením v neurologii, neurochirurgii, infekčním lékařství a radiologii. V současnosti umožňuje nejen chemické, cytologické a mikrobiologické (bakteriologické, virologické a mykologické) vyšetření mozkomíšního moku, ale i provedení různých metod zkoumajících likvorodynamické parametry a provedení RTG vyšetření obsahu páteřního kanálu (perimyelografie).

Knihu, o níž zde referujeme, napsali doc. MUDr. Miroslav Kala, CSc., a MUDr. Jan Mareš, Ph.D., z Neurologické a Neurochirurgické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice v Olomouci. Vlastní odborný text je rozdělen desetinným tříděním do 19 kapitol. Po Historickém úvodu následují Anatomické poznámky (3 s.), Fyziologické poznámky (4 s.), Indikace lumbální punkce (2 s.), Kontraindikace lumbální punkce (7 s.) a Etické souvislosti (2 s.). Popis vlastní punkce zahajuje kapitola popisující Instrumentárium potřebné k jejímu provedení (2 s.), Metodický postup při lumbální punkci (poloha nemocného, určení a příprava místa vpichu, místní anestezie, provedení punkce, měření mozkomíšního tlaku, obtížná lumbální punkce a punkce v dětském věku, 9 s.). Následují Péče o nemocného po nekomplikované lumbální punkci (2 s.) a Komplikace lumbální punkce (suchá punkce, traumatická punkce, postpunkční cefalea, krvácivé komplikace, spinální epidurální hematom, nitrolebeční krvácení, zánětlivé komplikace, poranění mozkových struktur, herniace kořene kaudy, epidermoidní cysta, iatrogenní výhřez meziobratlové ploténky, spinální arachnoiditida, vzduch v žilním řečišti, pneumorhachis, 10 s.). Tuto část zakončuje Péče o nemocného při komplikacích lumbální punkce (2 s.).

Druhá část je věnována problematice Subokcipitální punkce. První kapitolou je Diagnostický přínos lumbální punkce při měření tlaku mozkomíšního likvoru (normotenzní hydrocefalus, lumbální infúzní test, pseudotumor cerebri, komplikace, léčebné možnosti, spontánní intrakraniální hypotenze, 10 s.). Na dvou stranách je pak zhodnocen Diagnostický přínos kontrastních radiologických metod při lumbální punkci (citace): všechny používané metody (pneumoencefalografie, perimyelografie i CT cisternografie) jsou moderními metodami zobrazovacích technik „odsunuty do ústraní". Kapitoly Zevní lumbální drenáž a lumboperitoneální drenáž a dvě Kazuistiky tuto - druhou - část zakončují.

Třetí část je věnována Vyšetření mozkomíšního moku (obecná likvorologie, kvantitativní i kvalitativní vyšetření, biochemické vyšetření, vyšetření hematolikvorové bariéry, urgentní vyšetření, 17 s.). V kapitole Speciální likvorologie jsou popsány typické likvorologické nálezy při různých onemocněních mozku a plen (meningitida, menigoencefalitidy, mozkový absces, neuroborrelióza, HIV encefalitida, herpetická encefalitida, subarachnoideální krvácení, nádory mozku a míchy aj., 7 s.). Perspektivy vývoje likvorologického vyšetřování (4 s.) odbornou část knihy uzavírají. Následuje literatura čítající 577 odkazů na světovou i domácí literaturu, seznam použitých zkratek a přiměřeně rozsáhlý rejstřík.

Text je psán velmi dobrou češtinou, je bezchybný a dobře se čte. Je ilustrován 63 černobílými nebo barevnými obrázky (schémata, fotografie, obrázky zobrazovacích technik, mikrofotografie) většinou dobré kvality. U mikrofotografií je vždy uváděno barvení, ne však zvětšení.

Komu je kniha určena? Určitě neurologům, pediatrům, infektologům, hematologům a pracovníkům likvorologických laboratoří.

prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.