Jak jsem se stal chalupářem

Ukázka

Sekačkový brainstorming

Chalupář sečící trávu se v řevu motorové sekačky může plně oddávat svým myšlenkám bez obav, že by jej někdo vyrušil. Hluk přesahující hranici devadesáti decibelů je dostatečnou zárukou, že mu do jeho myšlenek nikdo nevstoupí. Nikdo ho neosloví, nikdo se ho na nic nebude ptát. V řevu sekačky spolehlivě zanikne veškerá lidská komunikace a bude-li chalupář obezřetný, může s klidem ignorovat v dáli gestikulující sousedku, souseda či členy rodiny. Seče totiž s vědomím maximální odpovědnosti za výsledek své práce. Jeho pohled je upřen na trávník a nikam jinam.

»Co má na mě teď kdosi mávat?« zamručí chalupář a zavrtá se očima ještě hlouběji do trávy, aby nemusel vidět, že postava stojící v uctivé vzdálenosti má cosi důležitého a jistě by mu to přišla vykřičet do ucha, kdyby se nebála přiblížit.

Motor sekačky řve jako o život a to má chalupář rád. Vůně čerstvě posečené trávy kořeněná pachem spáleného benzínu vede k rojení myšlenek, které jsou objevné, originální, geniální, nadčasové a jiným způsobem výjimečné. Chalupář se náhle stává politologem, ekonomem, filozofem. Zahrada měří na délku 100 metrů, na šířku 30 metrů, celkem tedy 3000 metrů čtverečních. Odečteme-li plochu chalupy, zápraží, záhonů, dřevníku a hromady písku za chalupou, zbývá na sečení plocha stále téměř 2800 metrů čtverečních. Seče-li chalupář trávu sekačkou se záběrem asi půl metru, nachodí během sečení nejméně šest kilometrů, protože každý kmen stromu či keř musí obejít řádně dokola a tu a tam své dílo poopravit. Šest kilometrů, spíše o něco více, ale to pouze v případě, že se nezdržuje vynášením naplněného vaku, ale nechává trávu ležet tam, kde ji posekal. Tolik času na přemýšlení! Zatáhne za lanko, nahodí motor a současně se roztočí soukolí v jeho mozkové kůře. Přemýšlí o pojmu VIP, o hodnotě člověka a o humanizaci společnosti. Uvědomuje si, že lidské individuum požívá ve společnosti jisté vážnosti (či autority), která je podložena aktuální mírou vlivu, jakou má individuum na lidi, s kterými přímo či nepřímo přichází do styku. Vliv na lidi je možno chápat ve smyslu pozitivním (tedy jak je pro ostatní lidské jedince přínosný), anebo ve smyslu negativním (do jaké míry ostatní lidská individua ohrožuje). Vážnost osoby závisí na prostředí, ve kterém je osoba hodnocena. Profesor ekonomie bude pravděpodobně uctívanou osobou ve svém vědeckém ústavu či na univerzitě (někdy ovšem jen formálně). Pokud by se ocitl jako trosečník v tropické džungli, bude mu projevována domorodci stejná úcta či neúcta jako řidiči tramvaje, který by se dostal do stejné situace. Změna prostředí by proměnila hodnotu profesora v hodnotu holé lidské existence. Dostane-li se řízením osudu do vesnice obývané kanibaly fotbalový útočník světového jména, pak bude s nejvyšší pravděpodobností hodnocen z hlediska alimentárního přínosu pro hladovějící domorodce. K udržení hodnoty je nezbytné mít oděv a v jeho kapse průkaz totožnosti. Nahý Evropan bez dokladů v policejní služebně v nějaké čínské provincii bude v nezáviděníhodné situaci bez ohledu na vážnost a úctu, kterou požívá ve své domovské zemi.

Motor sekačky se náhle zastaví. S ním i tok chalupářových myšlenek. Výhozový kanál ucpala mokrá tráva. Chalupář zkušeně závadu odstraní, nastartuje motor a sled myšlenek pokračuje:

Zvláštním pojmem je VIP. Osoba s tímto přívlastkem je determinována svou výlučností, neboť s sebou nese exkluzivní znak či vlastnost. Když chalupáři v zimě zhasnou plynová kamna, pak je pro něj příchod opraváře vrcholnou událostí. Ani osobní návštěva amerického prezidenta s chotí by jej v mrazivém lednu nepotěšila více a šikovný opravář by byl na stupních VIP ceněn rozhodně výše. Při kličkování sekačkou mezi stromy je chalupáři zcela jasné, že exkluzivita VIP se může týkat vzhledu nebo talentu a s ním souvisejícími schopnostmi či dovednostmi, anebo vzhledu i schopností současně. Exkluzivita však může být postavena na majetku anebo zážitcích, které nositel titulu VIP absolvoval ať již dobrovolně, či nikoli. Fotografie VIP na titulních stránkách zvyšuje odbyt bulvárního tisku. Vše, čeho se VIP dotkne nebo co oblékne, je jeho dotekem posvěceno a tedy zhodnoceno. VIP má svou hodnotu pouze tehdy, je-li jeho hodnota zavěšena vysoko na hodnotovém žebříčku, který je platný v prostředí, ve kterém se VIP objeví. Návštěva Rolling Stones ve sportovní hale zaplněné studenty bude mít nepochybně větší ohlas, než stejný koncert realizovaný v domově důchodců. Snad jen zcela hluší senioři by mohli výkon Stounů ocenit, považujíce jejich vystoupení za balet.

»Zas to zdechlo,« hekne chalupář. Skloní se k sekačce, jejíž motor opět ucpala mokrá tráva. Pak prudkým tahem za lanko spustí motor i chemické děje ve svém mozku. Sekačka zase seče a mozek vede dále tu svou:

O přidělení titulu VIP rozhodují média. Média stojí u jejího zrodu, provázejí ji v dobách, kdy se VIP vznáší v oblacích, a po jejím střemhlavém pádu na ní rovněž hledí vydělat. VIP si i posmrtně může zachovat vysokou mediálně-tržní hodnotu. Dostatečná zásoba VIP je totiž nezbytným předpokladem dobré prosperity bulvárního tisku stejně tak, jako jsou pro růst průmyslu nezbytné investice. Nadměrné množení VIP je příznakem inflace stejně jako nežádoucí tisk nadměrného množství oběživa. Leckterá V.I.P. má pak hodnotu stejně nicotnou jako inflační milionová bankovka. Čtenářům je pak na titulní straně barevného časopisu či novin nabízena fotografie zpěváka, jehož hlas běžný čtenář již více než dvě desetiletí neslyšel a jehož skandálům může zdárně konkurovat mladík ze sousedství s tím rozdílem, že na ně vynakládá poněkud nižší režijní náklady. Pokud jste v poslední době prolistovali katalog dobře zavedeného tetovacího studia, zjistíte, že za moc nestojí ani jeho tetování.

V duchu vnímané polarity světa (dobro a zlo, jin a jang - však to znáte) by bylo vhodné uvést do povědomí pojem vyjadřující pravý opak, tedy VUIP, tj. very unimportant person (velmi nedůležitá osoba). Její tržní hodnota je záporná. Jde nejen o bezdomovce, ale podle slov paní Lubíčkové by do této skupiny měl patřit i její manžel, kterému nepomůže ani to, že řádně pracuje, nepije, nekouří a doma odevzdává celou výplatu. Má holt smůlu, že špiní ponožky a každý den potřebuje dostat něco k jídlu. Obtloustlý kocour paní Lubíčkové, který žere jen šunčičku a čurá na gauč, je kupodivu tvorem milovaným a hýčkaným. Snad proto, že mu paní Lubíčková nemusí prát ponožky ani žehlit košile.

Krajní a tedy extrémní variantou VUIP je VUDP, tj.very undesirable person (velmi nežádoucí osoba).

Stojí za to zdůraznit, že o lidské hodnotě rozhoduje aktuální, nikoli předcházející role člověka. Zestárlí univerzitní profesoři z oboru medicíny nezřídka dožívají své životy na pracovištích, která po desetiletí vedli. V kmetském věku v roli pacientů se stávají »věcnými břemeny«, nepříliš ochotně trpěnými mladším personálem. Domáhání se nadstandardní péče a zvláštních ohledů prohlášením typu: »Víte, kdo já jsem?« se častokrát míjí účinkem. Proč? Protože už nejsou. Co zbylo, je holá existence.

Hodnota člověka je pojmem, který je složen z jeho kvality dané jeho vlastnostmi a schopnostmi, geografickým prostředím a společenským mikroklimatem, ve kterém se nachází. Po této stránce podléhá podobným vlivům jako zboží. Hodnota špičkových lyží nabízených k prodeji v oáze uprostřed Sahary bude zřejmě nulová. Jejich kvalita bude výjimečná, ale geografické a společenské okolnosti nevýhodné. Člověk má svou tržní hodnotu stejně jako ji má krabice hřebíků anebo rifle. Obzvláště demaskujícím způsobem se tržní hodnota člověka projevuje ve sportu či v showbyznysu. Lze zakoupit fotbalistu, hokejistu anebo jiného šlachovitého jedince.

Svou tržní hodnotu má i starobní důchodce, například ve vztahu k zdravotní pojišťovně. Jeho tržní hodnota je tím vyšší, čím méně zdravotních neduhů jej sužuje. Záporný ekonomický efekt, který může onemocnělý důchodce své pojišťovně způsobit, neznamená, že svou tržní hodnotu ztratil. Stala se pouze zápornou, stejně tak jako má zápornou tržní hodnotu sklad plný shnilé cibule, který bude vyžadovat značné náklady na vyklizení a sanaci skladovacích prostor.

Stárnoucí člověk, pozbývající své fyzické a psychické schopnosti, si svou hodnotu udrží nejpravděpodobněji ve svém rodinném prostředí, je-li postaveno na kvalitním sociálním základě.

»Jo, jo, na kvalitním sociálním základě,« utře si zpocené čelo chalupář, kterému došel v sekačce benzín a v mozku myšlenky.

Problém je v tom, že když motor sekačky ztichne, skoro všechny myšlenky ulétnou a zůstává jen jedna jediná: Žízeň. A s ní otázka, kde je pivo a otvírák.