Demence

Recenze

Téma demence bylo již oběma autory publikováno v uplynulých letech (Alzheimerova nemoc a další demence a Diagnostika a léčení syndromu demence). K dalšímu publikování dané problematiky byli autoři vedeni novými teoretickými i klinickými poznatky.

Publikace je členěna do 13 rozsáhlých kapitol. Syndrom demence, definice pojmu, dějiny a epidemiologie postižení jsou vstupní informace nutné pro pochopení závažnosti tohoto syndromu, který roste exponenciálně po 60. roce věku. Patofyziologie syndromu demence vysvětluje vznik poruch dle poškození jednotlivých mozkových systémů (paměť a amnézie, jazyk, řeč a afázie, alexie a agrafie apod.).

Demence je skupina chorob, které vznikají až po vytvoření kognitivních funkcí. Jejich klinický obraz, podrobná diagnostika, včetně zdůraznění významu zobrazovacích metod v diferenciální diagnostice, škálovací metody, testy a terapie syndromu demence jsou v publikaci podrobně zpracovány, a to i včetně nežádoucích vedlejších účinků i perspektivnosti látek, dosud běžně terapeuticky neužívaných.

Pozornost je následně věnována rozdílným typům demence, z nichž první místo zaujímá Alzheimerova choroba. Její historie začíná roku 1892, dějiny vývoje pojmu se počítají od roku 1906 a 1907. Dle soudobého molekulárně-genetického výzkumu se však pojem Alzheimerovy nemoci vyvíjí dodnes. Anatomické změny, nová neuropatologická kritéria, včetně pojmů a souvislostí, informují mj.o topografických poruchách mozkové tkáně. Klinický obraz, diagnóza a diferenciální diagnóza vystihují obraz neobyčejně náročného onemocnění, které se pochopitelně svým „strmým růstem prevalence" stává jedním z nejčastějších onemocnění současnosti. Kromě obsáhlé farmakoterapie jsou popsány rovněž nefarmakologické přístupy k nemocným s hlavní orientací na edukační aktivity (posilování soběstačnosti, trénink paměti, rehabilitace kognitivních funkcí apod.).

Odlišení vaskulární demence od dalších příčin syndromu demence bylo záležitostí až 20. století. Vývoj poznání však neustále pokračuje. Problematika vaskulární demence a důsledků hypertonické angiopatie mozkových tepének je zpracována v samostatné kapitole, která je doplněna názornými histologickými pohledy, včetně mikrosnímků výpočetní tomografie.

Dále je v publikaci popsána demence s Lewyho tělísky (považuje se buď za samostatnou chorobu nebo variantu Alzheimerovy nemoci) i demence při Parkinsonově chorobě, která se může pokládat za přídatný jev původního onemocnění charakterizovaného klidovým třesem, bradykinezou, končetinovou ztuhlostí a později instabilitou chůze.

Non-alzheimerovské demence charakterizované progresivním postižením čelních a předních spánkových laloků tvoři samostatnou skupinu, jejíž klinicko-patologické jednotky zahrnují frontotemporální demenci, progresivní neplynulou afázii a sémantickou demenci.

V současnosti je věnována velká pozornost mírným poruchám kognitivních funkcí - incipientním demencím a stavům, které demence předcházejí. Včasné rozpoznání těchto počínajících poruch je významné, protože právě v tomto údobí je terapie nejúčinnější. Zjišťují se především prediktivní faktory pro předpokládaný přestup mírné formy poruchy do Alzheimerovy nemoci.

Prionová onemocnění jsou skupinou neurodegenerativních chorob postihujících zvířata i lidi. Jejich poznání má dlouhou a složitou historii. V kapitole jsou popsány všechny známé druhy těchto onemocnění. Definitivní diagnóza lidských prionových chorob je založena na neurohistologickém vyšetření a imunohistochemických metodách, které ověřují přítomnost prionů ve tkáni. (Klasickým histologickým obrazem je spongiformní dystrofie, numerická atrofie neuronů a glióza). Mechanismus, jímž se dostávají priony do centrální nervové soustavy, je nejasný. Předpokládá se alimentární přenos. Prionová onemocnění jsou však rovněž velkým epidemiologickým problémem všech operačních oborů i transplantační medicíny, neboť nástroje sterilizované obvyklým způsobem nechávají priony nedotčené. (Pozn.: Národní referenční laboratoř transmisivních spongiformních encefalopatií a Creuzfeldtovy-Jakobovy nemoci byla vybudována z rozhodnutí MZ ČR při oddělení patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Krči a zahájila činnost 1. července 2001. Vedoucím je primář MUDr. František Koukolík, DrSc. Pro klinickou diagnostiku jsou vyčleněna lůžka na neurologickém oddělení FTN.)

Symptomatické demence (jako důsledek AIDS, progresivní paralýzy, některých dalších infekčních onemocnění, dále metabolických, toxických a farmakologických postižení mozku) jsou uvedeny v samostatné závěrečné kapitole, včetně některých vzácných demencí, např. demence při epilepsii nebo kolagenózách (lupus erythematodes).

Text doplňují poznámky k jednotlivým kapitolám (např. v poznámce pro 12. kapitolu o činnosti Národní referenční laboratoře je uvedeno, kolik bylo vyšetřeno zemřelých podezřelých z prionové nemoci apod.).

Rozsáhlá odborná literatura dává čtenářům možnost dalšího studia. Bohatý slovní rejstřík a nezbytný seznam zkratek, včetně četných histologických a topografických obrázků doplňují komplexní informaci dvou vynikajících odborníků - klinického psychiatra s celoživotní specializací v gerontopsychiatrii a diagnostice i terapii syndromu demence a patologa se zaměřením na výzkum centrální nervové soustavy.

Publikace je určena gerontologům, psychiatrům, neurologům a praktickým lékařům. Vzhledem k závažnosti problematiky je žádoucí včasná diagnóza onemocnění. Změny v chování a drobné odchylky od vžitých zvyklostí u svého blízkého může však vypozorovat i člen rodiny. Autoři proto nezavírají možnost poznání ani střednímu zdravotnickému personálu, ani zájmu široké veřejnosti.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Ani se nechce věřit, že od vydání posledních dvou monografií zabývajících se problematikou demence, uplynulo téměř 6 let. Za tuto dobu přibylo mnoho zásadních poznatků o molekulární povaze onemocnění, která jsou (nejčastěji) příčinou syndromu demence.

Oba autory není nutné lékařské veřejnosti představovat. Patří k našim předním znalcům této problematiky. Jeden je převahou vědecký pracovník, druhý pak klinik s celoživotní specializací v oblasti gerontopsychiatrie a v diagnostice a terapii syndromu demence. Tato optimální profesní kombinace se odrazila na koncepci i obsahu knihy. Že je její informační hodnota vysoká, pozná i ocení čtenář již po přečtení prvních stránek. Šťastné propojení tzv. teoretických (co to jsou teoretické?) a praktických (co to jsou praktické?) informací je mimořádnou předností této knihy. Co vše v ní čtenář nalezne? Patofyziologii syndromu demence, kapitoly představující její klinický obraz, diagnostiku a léčbu, podrobné informace o Alzheimerově chorobě, o vaskulární demenci, demenci při Parkinsonově nemoci, o multisystémové atrofii, vynikající moderní informace o prionových onemocněních i kapitolu o symptomatických demencích.

O jak velkou informační databázi se kniha opírá, vysvětluje téměř 500 odkazů uvedených v seznamu literatury. Nakladatelství Galén knihu vypravilo barevnými obrázky, vesměs velmi dobré kvality, a velmi podrobným rejstříkem.

Komu knihu doporučit? Neměla by chybět v knihovně psychiatrů, gerontologů (ale i nelékařů, kteří pečují o staré nemocné), psychologů. Doporučil bych ji i těm, kterým diagnostika syndromu demence jaksi „uniká", ačkoliv se s těmito nemocnými denně setkávají.

Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.