Příběhy písní - Díl druhý

Recenze

PŘÍBĚHY PÍSNÍ JSOU NAPÍNAVÉ JAKO DETEKTIVKY

Jak vznikla skladba Řekni, kde ty kytky jsou, evergreen Červená řeka nebo loupežnický popěvek Na kopečku v Africe? Odpovědi nabízí kniha Michala Bystrova Příběhy písní 2, jež do detailů popisuje historii dvaceti skladeb.

Michal Bystrov, jinak také novinář, překladatel textů i biografie Boba Dylana a zároveň zajímavý písničkář, vlastně navázal na svůj předchozí svazek Příběhy písní 1. Ten mu vyšel v roce 2009 a získal solidní ohlas. Po nynějším druhém dílu, vydaném nakladatelstvím Galén, má časem následovat třetí pokračování.

Až ke kořenům

Bystrovova takřka detektivní metoda se nezměnila. Autor dokáže píseň vystopovat až k jejím kořenům. Třeba Shenandoah znamená v indiánské řeči dcera hvězd, v pozdějších úpravách se za jménem skrývá konkrétní dcera indiánského náčelníka i název řeky. V říční verzi tuto píseň (Oh, Shenandoah) hrála už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let česká kapela Rangers.

Všechny souvislosti hudebního, historického či zeměpisného rázu, a že se jich váže ke každému songu mnoho, provází řada fotografií a ilustrací.

Výtečné je, že každá píseň má i svůj český překlad, který ctí její původní smysl. V závěru knihy autor nabízí různě přetextované české verze. Včetně proslulé domácí podoby skladby Where Have All The Flowers Gone? (Řekni, kde ty kytky jsou) od Jiřiny Fikejzové, známé z podání Marie Rottrové nebo Marty Kubišové.

Svou spirituální historii má hymnus Amazing Grace (Už z hor zní zvon), jejž počeštil textař Zdeněk Borovec pro Karla Gotta. A zlidovělá píseň Červená řeka, která pomohla ve startu kariéry Heleny Vondráčkové, se v originále jmenuje Red River Valley. Zpívá se mezi lidmi také jako Rodné údolí.

Nejde jen o domácí interpretace písní, Bystrov uvádí i četné zahraniční zpěváky, kteří v případě smutné balady Long Black Veil (Dlouhý černý závoj) tvoří poměrně dlouhý seznam. Patří sem například Johnny Cash, skupina The Band, Nick Cave And The Bad Seeds nebo irská kapela The Chieftains s Mickem Jaggerem. Za českou stranu píseň naposledy převzal Pavel Bobek.

Nový literární žánr?

Autor rozplétá i zvláštnosti v textech, třeba proč se v písni o Babinském objevuje Afrika, zatímco český loupežník je titulován jako „starej lotr mexickej".

V Bystrovově podání se za většinou písní, jež pocházejí převážně z Velké Británie nebo Ameriky, vynořují celé úseky dějin nebo i neuvěřitelné lidské osudy, jež se promítly do songů třeba jenom vzdáleně. Písně vlastně autorovi poslouží jen jako jakási optická čočka, ve které se všechny linie směřující k jejímu vzniku protnou.

I proto se Příběhy písní čtou skoro jako historické či hudební detektivky. Nikdo v Česku je zatím tak důsledně, detailně či zajímavě nezpracovává jako Michal Bystrov. Možná tím založil speciální literární žánr.

Vladimír Vlasák

Recenze

I PÍSNĚ MAJÍ SVÉ OSUDY

Jak to bylo s odrhovačkou o Babinském a proč se o něm zpívá jako o lotru mexickém? Nebo co má společného šanson Marlene Dietrichové Řekni, kde ty kytky jsou a Šolochovův Tichý Don?

V druhém, ještě objemnějším díle úspěšného Příběhu písní nejen o tom čtivě i poučně píše Michal Bystrov.

Příběhy písní jsou téměř dobrodružným objevováním mnohdy až absurdních spojnic a konotací. Stejně tak jsou poutavou hudebně-literární topografií a v neposledním případě i zábavným opravníkem omylů. Autor nejenže poctivě kutá v pramenech a literatuře, ale také zvládá neobyčejnou epickou šíři, aniž by svým vyprávěním nudil, některé „příběhy" se čtou jako detektivka či špionážní thriller. Třeba jako peripetie kolem hitu El Condor Pasa Paula Simona a Arta Garfunkela. Písničkáři se totiž po vydání alba Bridge Over Troubled Water podivili, že to, co měli za „lidovku", byla část zarzuely, kterou sepsali Peruánci Daniel Alomía Robles (hudba) a Julio Baudouin (libreto). Simon se nijak nebránil, ale stejně si to Jihoameričané vyložili „jako chamtivost a omezenost USA". Ministr zahraničních věcí Bolívie kvůli písni psal i řediteli UNESCO s tím, že je třeba chránit i nehmotné kulturní statky. K tomu je ale třeba dodat, jak píše autor, že vojenská vláda dotyčného ministra kondora jako symbol ukradla Inkům a zneužila pro svou diktaturu.

Dokládá to i Operace Kondor, na níž participovaly pravicové vlády Jižní Ameriky, a ty si na své odpůrce rukavičky nebraly, o čemž svědčí i čísla - padesát tisíc zavražděných, třicet tisíc nezvěstných…

Tak vida, jedna romantická písnička, a kam až jsme se dostali. V knize je ovšem celkem dvacet příběhů, které se točí mnohdy velmi neuvěřitelnými zátočinami. Kdo by neznal song Marty Kubišové Dobrodružství s Bohem Panem (v originálu Greensleeves - Zelené rukavice). Jenže to není, jak se tradovalo, irská balada, ba ani skladba Jindřicha VIII., kterou měl napsat pro svou Annu Boleynovou, než ji poslal na popraviště. K tomu nám pak autor nabízí řadu půvabných detailů od dam, které byly ochotné laškovat s pány za časů Shakespearových na zeleném pažitě až po přímo úchvatnou bitvu vydavatelů ze 16. století. Ta byla vedena o textové varianty (včetně parodie) zmíněné dámy v zelených rukavicích.

Příběhy písní jsou ještě opatřeny desítkami pečlivě a nápaditě vybraných dobových snímků a reprodukcí různých dokumentů. A Bystrovovy rekonstrukce bouřlivého života starých songů mají ještě jednu přidanou hodnotu - vypovídají o některých méně známých zákoutích historie a nacházejí nové i nečekané souvislosti a paradoxy, čímž se vymykají z pouhého popisování kuriózních historek.

Jana Machalická

Recenze

KNIŽNÍ TIP: PŘÍBĚHY PÍSNÍ 2

Zajímá vás, kdo byla skutečná dívka z Ipanemy, kudy teče Červená řeka, co se skrývá za mořem piva a jak se ocitl „známej lotr mexickej" na kopečku v Africe? Respektive jaké podivuhodné osudy a cesty mohou mít známé písně?

V právě vydané knížce Příběhy písní (Galén, 2011), která je dílem publicisty a překladatele Michala Bystrova, se to dozvíte.

První část zamýšlené trilogie Příběhy písní vznikla v roce 2009. Také v dalším díle se autor vydává po stopách skladeb, na jejichž původní smysl, osudy či autory se dávno zapomnělo.

Na základě ověřených faktů líčí co možná nejpodrobněji a nejpravdivěji historii jejich vzniku, srovnává všechny známé teorie, upozorňuje na staleté omyly a vykresluje situace, v nichž se jednotlivé písně zrodily. Najdeme tu Oh My Darling Clementine, Amazing Grace, My Bonnie Lies Over The Ocean, Oh Shenandoah nebo El Condor Pasa a další. Knihu Příběhy písní (díl druhý) najdete na pultech od minulého čtvrtka.

Recenze

PŘÍBĚHY PÍSNÍ (DÍL DRUHÝ)

V úvodu 2. svazku věru dobrodružných příběhů, zápisů o pátrání po autorech a jejich pohnutkách či po historických předlohách známých písní Michal Bystrov uvádí, že není příznivec dvojek a trojek. Naštěstí ho nadšené přijetí první knihy osmělilo k pokračování, dokonce rozsáhlejšímu a rozmáchlejšímu co do žánrového záběru. Tentokrát se vypravil až do období renesance, aby poodhalil možný původ balady Greensleeves, často - a zřejmě mylně - připisované králi Jindřichu VIII. (Věděli jste, že už Shakespeare použil Zelené rukávce jako příklad protivné odrhovačky?) Vypátral, v jakém rozpoložení napsal Haven Gillespie text jazzového standardu That Happy Old Sun. Sledoval, odkud vyletěl ten zpropadenej kondor (El Condor Pasa). A zastavil se i ,,na kopečku v Africe, (kde) stojí stará věznice". Pokud bude detektivní práce s archivními zdroji stále takhle pečlivá, jazyk odlehčený a přitom přesný, výklad poutavý a zároveň zasvěcený, může autor publikovat „životopisy" písniček do aleluja. Těším se na jakoukoliv trojku, čtyřku, desítku. Vždyť písní, jejichž příběh stojí za to vyprávět, je plný éter (aithér, nemyslím ten rozhlasový).

Tomáš Polívka

Recenze

DETEKTIVNÍ VÝPRAVY ZA PÍSNĚMI

Číst druhý díl nezřídka bývá jako ochutnávat dvakrát po sobě téže víno, mnohdy navíc s pocitem, že tentokráte do něj bylo přilito vody. Pokračování Příběhů písní publicisty, textaře a muzikanta Michala Bystrova však ve svém záběru lze označit za bohatší a snad i podstatnější nežli díl úvodní, jenž vyšel před třemi lety.

Základní struktura obou knih zůstává totožná - každá z devatenácti kapitol je věnována jedné obecně známé písni většinou anglofonní produkce (byť její kořeny mohou ležet jinde) a závěrečná dvacátá se věnuje jedné písni české. Za textem v originále a jeho autorovým překladem následuje takřka detektivní pátrání po jejím původu, tvůrci, okolnostech vzniku a dalším životě. Zatímco v prvním díle však převažoval důraz na vznik a vývoj daného dílka, repertoár dílu druhého byl vybírán ve větší závislosti na tématu, k němuž jednotlivé písně odkazují. Jde často opět o malou historii na pozadí té velké, u nás počeštěná Klementajn nás zavede do Kalifornie za časů zlaté horečky, Red River Valley zase k povstání Métisů v Manitobě nebo tuzemská Na kopečku v Africe až ke „králi Madagaskaru" Mořici Beňovskému. K tématům širším se pro změnu řadí různé verze představ o utopické zemi, kde „z másla maj hory" u písně Big Rock Candy Mountain.

Přestože zvolené písně mají za sebou mnoho dekád čilého života, někdy bývá smysl jejich textu či dobový význam zapomenut či přikryt záhadou. Takto autor např. uvádí u spirituálu Go Down, Moses (Jdi, Mojžíši) příběh nebojácné Harriet Tubmanové, která pomocí „podzemní železnice" pomáhala uprchnout stovkám otroků z Jihu na Sever. Označení jménem biblického proroka, jenž vyvedl dítka izraelská z otroctví egyptského, patřilo přeneseně právě jí a dalším převaděčům. A podle jedné teorie měly podobné spirituály dokonce u otroků, kteří měli zakázáno se mezi sebou na plantážích bavit a byli udržováni v negramotnosti, sloužit dokonce jako signál, že se blíží organizovaný útěk.

Sám příběh Příběhů písní otevírá další téma - mohlo by se zdát, že stát se „badatelem od stolu" je v éře Googlu schopen kdokoli. Ačkoli internet s každou okopírovanou knihou propast mezi sebou a tištěnými zdroji alespoň částečně zasypává, oba díly ukazují na rozdíl mezi plošným surfováním a prací člověka, který se danému tématu již léta profesně věnuje a má pro věc cit a kromě bohaté knihovny i široké vědomosti. Autor nás provádí kolem slepých uliček v pátrání se znalostí terénu a jistotou, přestože v některých případech poukazuje na neprokazatelnost některých závěrů.

Vojtěch Probst

Recenze

Pokračování knihy Michala Bystrova nabízí další odhalení okolností a historie vzniku a další všemožné souvislosti o dvacítce známých písní. Čte se jako historická publikace i napínavá dobrodružství. Čtenář získává namáhavě získatelné informace ve čtivé, nenudící podobě. Kde není původ jasně doložitelný, vybírá autor nejpravděpodobnější možnost a její alternativy. Jen výjimečně se stane, že píseň sama zůstane spíš v pozadí. Touto výjimkou se mi jeví být Na kopečku v Africe, také mnou kdysi oblíbená „odrhovačka" o loupežníku Babinském. Jsem rád, že se mi dostalo vysvětlení, proč seděl v Africe a je v textu nazýván lotrem mexickým. Podrobná biografie Mořice Beňovského mi, i když se čte téměř jedním dechem, přijde přeci jen příliš rozsáhlá.

Formálně každá kapitola začíná originálním textem, jeho překladem. Pátrání samo pak doplňují historické fotografie a dobové reprodukce, neboť některé dodnes známé tituly mají původ značně vzdálený. Na konci knihy je rozsáhlá faktografie a také texty vybraných jiných českých verzí. Například El condor pasa s textem Jiřího Štaidla pro Karla Gotta nebo Long Black Veil od Zelenáčů.

V knížce se třeba dozvíte historii světově proslavené a nepochybně nejznámější písně brazilského původu. Získáte podrobnou informaci, kdo byla skutečná Dívka z Ipanemy, jak a v jakých podobách se píseň dostala do světa, kdo ji hrál a nahrál, zpíval. Ke kterému období, do jaké země zařadit skladbu The Partisan, známou určitě aspoň v podání Leonarda Cohena. Kdo byl ten bojovník, kdy a kde vznikl text a melodie. Někdy se totiž hudební a textová část v podobě, jak je známe, potkaly až na několikátý pokus. Zelené rukávce neboli Greensleeves jsou často zmiňovaným a třeba i jen instrumentálně citovaným kouskem. U nás jej mimo jiné poměrně věrně přeložil a nazpíval Vladimír Merta (viz rovněž Galénem vydané živé dvojalbum Včerejší vydání). Většina posluchačů však zná, aniž by třeba tušila název originálu, Dobrodružství s bohem Panem v podání Marty Kubišové. Miloň Čepelka pro ni vymyslel kouzelný text, aniž by se zajímal o ten původní (což není výtka). Některé tituly znají všichni v nějaké podobě a třeba vůbec netuší, jaká lidská dramata k nim patří.

Petr Nožička

Recenze

SPLETITÉ OSUDY PÍSNÍ

Novinář, překladatel a hudebník Michal Bystrov připravil pro nakladatelství Galén už druhou knihu Příběhů písní. Jeho pracovní metoda je stále obdivuhodná: zkoumá do nejmenších podrobností okolnosti vzniku nejtradovanějších songů historie, nadto zdaleka nejen v hudebních souvislostech. Dozvíme se tak třeba o půvabné patnáctileté(!) Brazilce, která inspirovala tvůrce evergreenu The Girl From Ipanema, ale i o tom, proč se ve staropražské odrhovačce Na kopečku v Africe ocitá mordýř Václav Babinský zrovna na černém kontinentu. Až detektivní četbu doplňují cenná fakta - seznam nejrůznějších nahrávek všech dvaceti písní a výběr z jejich českých verzí.

Milan Šefl

Recenze

PŘÍBĚHY PÍSNÍ BEZ KONCE

Michal Bystrov (1979) je hudební publicista, překladatel, textař, písničkář. Jako valná část hudebních „writerů" se míjí s univerzitní uměnovědou, která jen zpožděně reflektuje takzvaně populární hudbu jako autentickou součást kultury i sebeidentifikace celých generací.

Autor si našel téma příběhů písní, které dokáže čtivou formou sdělit, aniž by unavoval technologií hledání. Staví na knižní vzdělanosti, pracuje v archivech, využívá internetových zdrojů a poslechové zkušenosti. Ke každé kapitole dodává bibliografii odkazů textových i hudebních, ze kterých si zájemci mohou vybrat materiál k poslechu. Druhý díl Příběhů písní (první vyšel v roce 2009 rovněž v Galénu) nerozřeďuje originál, ale pokračuje v začaté práci. Zůstává struktura monografických kapitol vycházející z originálu a vybraný překlad do češtiny (s dalšími verzemi v příloze). Text se dotýká témat, osobností, souvislostí a mýtů. Biografické a historické exkurzy jsou někde logické, někde autor uklidňuje čtenáře (a sebe), že se k tématu co nevidět vrátí. Většinou se mu to zdaří, jen kapitola o čtyřiadvacetiveršové písni Na kopečku v Africe zůstala čtením o loupežníkovi, císaři mexickém a Mořici Beňovském. Strukturu textů autor proměňuje, případně obohacuje o citace.

Nedostatkem je rezignace na řazení kapitol. Doba vzniku i země původu písní jsou mnohdy nejasné. V knize najdeme písně, zaznamenávající střípky historie. Někdy je to historie takzvané velká - zlatá horečka v Kalifornii, občanská válka v USA, někde lokální vztahující se snad k indiánským válkám nebo k historii naší. Z hlediska písní je velké a malé, vysoké a nízké jedno. V obrazově dokumentovaném textu hrají stejnou roli vojevůdci, mučedníci, státníci a třeba i léčitelka. Dalším tématem jsou písně, které se váží k osudu černochů v USA. Tady je obzvláště škoda zpřeházeného časového pořadí. Český čtenář se na analýze vzniku tří písní (Amazing Grace; Go Down, Moses; Strange Fruit) dozví hlavní rysy osudu černochů v Americe, od jejich prodeje černými vládci v Africe přes krutosti přepravy, otroctví, občanské války a přetrvávajícího rasismu.

Překvapení přinesou kapitoly o písních, které byly vytvořeny v pseudolidovém duchu řemeslnými autory (That Lucky Old Sun; My Bonnie Lies Over The Ocean), případně za lidovou byla považována písnička z peruánské operety (El Condor Pasa). Umělý původ mají i složitě vznikající písně typu Greensleeves nebo Auld Lang Syne, do jejíž geneze se zapletla i zednářská symbolika. V menšině jsou příběhy písní s jednoznačným vznikem, který ale sám o sobě tvoří poutavý příběh (The Girl From Ipanema; The Partisan; Where Have All The Flowers Gone?). Posledně jmenovaná píseň pochází - podobné jako předloha Gershwinovy Summertime - z ukrajinského prostředí. Někdy se naopak na standardně vzniklou písničku (The Green Door) s nejasným obsahem naroubovaly pozdější interpretace, také díky stejnojmennému pornografickému filmu.

Písně v Bystrovově podání mají svůj příběh vzniku a interpretací. Vznikaly již v éře plachetnic a šířily se globálně, což svět dvacátého století jen urychlil. Texty a melodie se v darwinistickém duchu přetlačují, silný text si zabírá zcela jinou, silnější melodii. Písně se mnohdy vytrácejí a po letech a na zcela jiném místě zas vynořují. Bystrovovy Příběhy písní nejsou finálním produktem, ale bilancí dosavadního stavu, včetně českých překladů, které se mohou stát výzvou pro další české interprety i textaře. Řadě čtenářů mohou přinést pozoruhodný alternativní pohled do světové historie i současnosti, ke kterému si lze podle bibliografie pustit patřičnou hudbu.

Pavel Ondračka