Manuál praktického lékaře školitele

Recenze

Rychlý vývoj medicíny, její atomizace a současný trend předávat do ambulantní péče a následné terapie pacienta s onemocněním, která dříve byla dořešena na nemocničním lůžku, zvyšuje nároky na praktického lékaře i na jeho klinickou kompetenci.

Praktické lékařství má své specifické postavení a patří k nejstarším medicínským oborům. Ačkoliv výuka praktického lékařství je zahrnuta do kurikula všech lékařských fakult, v samostatných ústavech i v rámci jednotlivých kateder, je to především Katedra všeobecného lékařství IPVZ, která zvyšuje kvalifikaci praktických lékařů školitelů.

Již několik let probíhají kurzy pro praktické lékaře školitele, a proto by měl předkládaný manuál pomoci především školitelům začínajícím v jejich pedagogické činnosti.

Má-li praktický lékař svého pacienta úspěšně léčit, musí mít také k němu vztah jako člověka k člověku. Strategie výuky proto ukazuje mj. nutnost poznání psychosociální souvislosti nemoci, metody výuky a postup práce školitele. Školitel by se vždy měl na vlastní práci dívat kriticky, aby včas odhalil případné nedostatky ve vlastní pedagogické činnosti. Důraz je kladen na kontinuitu péče, která je jednou ze základních činností praktického lékaře. Vytvářejí ji: dlouhodobé sledování pacienta, mezioborový charakter činnosti a zodpovědnost řešit nebo koordinovat zdravotní potřeby pacienta. K plnění těchto komponent je nutná dobrá organizace práce v ordinaci školitele (provozní řád ordinace, kurativa, návštěvní služba, výběr specialistů pro konziliární spolupráci, zvládnutí rozsáhlé administrativy a porozumění jí, včetně znalosti zákonů, vyhlášek a směrnic!). Sestra je nejdůležitějším pomocníkem a školitel musí dobře znát její úkoly a její význam (pro praktického lékaře i pacienty).

Autoři kladou velký důraz na základy lékařské komunikace i na problematickou komunikaci v praxi. Příslušné kapitoly obsahují užitečné rady, uvádějí např. chyby při sdělování špatných zpráv. (Lhaní je chybou, ale drastické sdělení pravdy bez lidského přístupu je také neodpustitelné!).

Každý kandidát oboru musí být seznámen s problematikou závodní preventivní péče, se způsobem financování předatestační přípravy i s povinností kontinuálního vzdělávání.

Paliativní péče je součástí péče poskytované praktickými lékaři, proto je jí také věnována pozornost. Samostatná kapitola je věnována odborné problematice lékařské služby první pomoci (LSPP). Publikace je názorně doplněna vzorovou předatestační kazuistikou, rozborem praktické části kvalifikační atestační zkoušky, její skladbou a předpoklady k jejímu vykonání (vyhláška MZ ČR č. 394/2004 Sb. a č. 395/ 2004 Sb., které jsou v souladu s právem Evropského společenství - upravují obsah, průběh a hodnocení zkoušky).

Součástí textu je seznam odborné literatury, ze které autoři čerpali. V přílohách jsou uvedeny vzdělávací programy, cíle a požadavky v oboru praktického lékařství pro dospělé, včetně požadovaných teoretických znalostí a požadovaných dovedností. Přehled provedených výkonů a klinických dovedností ve specializačním vzdělávání (logbook), které je nutno si osvojit během specializačního vzdělávání na specializovaných pracovištích a v ordinaci, je vodítkem pro školitele i prostředkem hodnocení praxe školeného. Závěr tvoří doporučená literatura pro vzdělávací program školených.

Předkládaná publikace bude určitě dobrým vodítkem pro školitele, ale může být cennou informací i pro školené praktické lékaře.

MUDr. Olga Wildová