Milenci ve sněhu

Autoři

Vladimír Veit (* 13. února 1946 v Benešově u Prahy)

Písničkář, hudební skladatel, textař, publicista. Patří k první generaci městských písničkářů, ovlivněných zejména poezií beatniků a Bobem Dylanem, kteří začali veřejně vystupovat kolem roku 1966. Byl prvním jevištním partnerem Jaroslava Hutky (1967-1968), s nímž hráli zejména české překlady Dylana a Donovana, ale i své písně. Veit byl členem volného sdružení Šafrán (1972-1978), vždy jako by trochu ve stínu svých slavnějších a suverénnějších kolegů Merty, Třešňáka a Hutky. S přestávkami vystupoval, proslavil se jako křehký lyrik, výborný melodik a zejména jako autor řady zásadních písní z Hutkova repertoáru (např. Pravděpodobné vzdálenosti; Hospodskej; Život tě naučí; Světlo a stín; Instituce; nebo provokativní Udavač z Těšína aj.). Ve spolupráci s multiinstrumentalistou Emilem Pospíšilem natočil v husákovském Československu dvě vynikající alba (Texty; Quo vadis), která ovšem mohla vyjít jen v exilovém vydavatelství Šafrán 78 Jiřího Pallase. Do exilu odešel po třech letech i sám Veit (1981), a sice do Rakouska. Zde pokračoval ve zhudebňování svých oblíbených básníků i vydávání LP desek. Po Listopadu natočil a vydal vlastním nákladem několik „samopalových“ nahrávek (např. Ještě to neskončilo; Kde domov můj; Slova; Jménem poesie; Křišťálové studánky ad.) a knihu sebraných písňových textů Jménem poesie. V roce 1990 se vrátil domů a žije na venkově v jižních Čechách. V roce 2011 připravil ve spolupráci s Vladimírem Mertou nové studiové album Písničkář, o dva roky vydal zhudebněnou poezii Jana Skácela na albu Rosa Coeli. Následovalo oficiální vydání alba s Villonovými verši Písně & balady Françoise Villona, deska básní Václav Hraběte A kdybych už měl umřít (2015), Až se mé roky sesypou s písněmi ze šedesátých let na texty Jaroslava Hutky (2019), rozšířená reedice nahrávky Kde domov můj (2021) a album písní na verše Jarsolava Seiferta Milenci ve sněhu (2023). V roce 2016 vydal knihu vzpomínek Ještě to neskončilo.