Černovid

Autoři

J. S. Machar

Básník, publicista, úředník a politik. Josef Svatopluk Machar se narodil 29. února 1864 v rodině mlynářského stárka v Kolíně, mládí strávil v Brandýse nad Labem. Po studiu gymnázia v Praze absolvoval roční vojenskou službu. Na pole literatury vstoupil v sedmnácti letech, úvodní část své první sbírky Confiteor… publikoval v roce 1887. Od roku 1889 - po vydání druhé lyrické knížky - si pro nedostatek pracovních příležitostí doma v Čechách začal shánět zaměstnání ve Vídni, kam se hodlal odstěhovat se svou snoubenkou a záhy novomanželkou Hedvikou Marešovou. Ve vídeňském Úřadu pro pozemkový úvěr (Boden-Credit-Anstalt, zkráceně Bodenkreditka) pracoval třicet let, až do 1. ledna 1919, kdy byl penzionován. Jeho návrat do vlasti se však připravoval už od roku 1917, z Vídně do Prahy definitivně odjel 13. května 1918. Jako jeden z nejbližších přátel T. G. Masaryka se okamžitě zapojil do procesu budování vznikající republiky. V letech 1918-1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii. V červnu 1919 přijal na prezidentovu žádost úřad generálního inspektora československé armády, který vykonával od června 1919 do listopadu 1924. Poté pokračoval v literární činnosti, značně roztrpčen vývojem politických událostí ve své zemi. Od roku 1929 až do smrti žil ve vile v Cukrovarnické ulici v pražských Střešovicích.

V básnické tvorbě se kromě intimní a příležitostné lyriky (Confiteor…, Čtyři knihy sonetů, Vteřiny, Výlet na Krym) věnoval politické satiře (Boží bojovníci, Satiricon) a historickým tématům (devítidílný básnický cyklus Svědomím věků, k jehož vrcholům patří knihy V záři helénského slunce, Jed z Judey, Barbaři a Apoštolé). Ve sbírce Tristium Vindobona kritizoval slabé postavení pasivního českého národa v rámci neudržitelného Rakousko-Uherska, v knize Zde by měly kvést růže… otevřel ožehavé téma postavení žen v tehdejší společnosti. V románu ve verších Magdalena, později zfilmovaném, ilustroval na osudu (ne)napravené prostitutky tragické důsledky provinční morálky a povrchnosti. Stejnou nekonvenčností a svěžím rebelstvím se vyznačují i Konfese literáta - dvoudílné paměti, které sepsal v pouhých 37 letech a o nichž Masaryk prohlásil, že jsou nejlepšími memoáry, jaké kdy četl.

Coby literární kritik proslul J. S. M. nemilosrdným rozborem díla Vítězslava Hálka, kterého shledal - oproti generaci svých předchůdců - autorem druhého řádu. Přesnost jeho argumentů bývá srovnávána s podobně klíčovou kritikou Tylova Posledního Čecha z pera Karla Havlíčka Borovského či s ostrým šlehem recenzí a fejetonů Jana Nerudy. Svým razantním vstupem do poněkud zatuchlé kritické obce si mladý „střelec“ nadlouho znepřátelil starší kolegy v čele s Jaroslavem Vrchlickým. Postupně však mezi nimi opět došlo ke smíření. Význam J. S. M. jako suverénního mistra literárních portrétů a především jako ohnivého, neúplatného i nesmírně vtipného fejetonisty, komentátora a glosátora - s typicky zamračeným pohledem, železnou disciplínou, pečlivě formulovaným kodexem cti a přísnou dikcí, za níž se ovšem skrývá notná dávka humoru a empatie - dodnes přesahuje hranice tuzemské publicistiky.

Roku 1910 vystoupil J. S. Machar z katolické církve. Jak sám říká, vrátil jí i jména Josef a Svatopluk, která dostal při křtu, a nechal si pouze iniciály. Sérií polemických publikací Klerikalismus mrtev!, Katolické povídky a Antika a křesťanství si znepřátelil představitele tehdejšího katolického tisku. Své „tažení“ podpořil veřejnými přednáškami a studijními cestami do Říma, Neapole a Řecka. Stal se svobodným zednářem, roku 1918 byl zvolen Velmistrem Veliké lóže národní československé.

Běh svého života zachytil kromě zmíněných vzpomínek i v knihách Nemocnice (zvláštní psychologická próza o době, kdy málem zemřel na zánět slepého střeva), Kriminál (o krátkém pobytu ve vězení, kam se dostal roku 1916 kvůli několika „závadným“ básním ze sbírky Krůpěje), Vídeň a Třicet roků (o životě v rakouské metropoli), Pět roků v kasárnách (o vzniku československého státu a působení na postu generálního inspektora branné moci), Oni a já, Zapomínaní a zapomenutí a Při sklence vína (o osobnostech, s nimiž se během let setkal). K stáru se dopracoval k pozoruhodné reflexivní poezii (Na křižovatkách). Zemřel 17. března 1942 v Praze ve věku 78 let, pln deziluze, ale přesto ne tak zatrpklý jako jeho přítel Vrchlický. J. S. Machar to - navzdory všem skeptickým tónům jeho poezie i pozdnímu příklonu k listům krajní pravice - s lidmi nikdy tak docela nevzdal.

Michal Bystrov