Onemocnění ústní sliznice představují pestrý soubor chorob odlišného původu a různé závažnosti. Mezi nimi zaujímá dominantní postavení skupina postižení, které označujeme recidivující afty.

Protože se jedná o postižení velice časté, profesionálně se s ním setká dříve či později každý stomatolog a dále také řada kolegů, věnujících se jiným medicínským oborům. Navíc choroba je spojována (zejména pro svůj nejasný původ, dlouhodobý průběh a potíže při terapii) s řadou nepřesných tvrzení i určitých mýtů jak v laické veřejnosti, tak v řadách lékařů. Rozhodli jsme se proto z ryze praktických důvodů shrnout současné poznatky o této trvale aktuální problematice do této knihy.

Cílem tohoto textu není encyklopedické pojednání, ale měl by otevřít náhled do problematiky infekce u kriticky nemocných a poskytnout počáteční vodítko pro klinickou praxi. Z přístupů, které se pro takto formulovaný úkol nabízejí, autoři jako hlavní zvolili hledisko klinické. Důraz je zde jednoznačně kladen na problematiku diagnostiky a terapie těchto stavů. Z mikrobiologie a patogeneze je zmíněno jen tolik, kolik je nezbytné k hlubšímu porozumění diagnostickým a terapeutickým přístupům. Problematika epidemiologická je rovněž uváděna jen ve vztahu k praxi intenzivní a resuscitační péče.

Žijeme v době, poznamenané nejen úspěchy vědy a techniky, ale také již deset až patnáct let trvajícím globálním nástupem infekčních nemocí. Mezi nimi zaujímají významné místo infekce přenášené vodou a potravinami, které v převážné většině postihují trávicí ústrojí. Pojem „bezpečnost potravin“, který by ještě před dvaceti lety nikoho nezaujal, se v poslední době stal nejen jedním z nosných programů Světové zdravotnické organizace, ale i vysoce prioritním předmětem jednání vedoucích státníků a parlamentů mnoha zemí, mezi nimi i USA, Kanady, Velké Británie, ale též Rady Evropy. (…) Pacienti, kteří navštíví s průjmovým onemocněním lékaře, však představují jen zlomek skutečného výskytu těchto nákaz. Odhaduje se, že v hospodářsky vyspělých zemích se ve statistikách zachytí nejvýše 10 % infekcí, spojených s průjmem. Ostatní se nemocný pokusí zvládnout domácími prostředky sám. (…) Výraz alimentární infekce (angličtina tu má přesnější výraz „foodborne infections“) označuje nemoci, jejichž etiologické agens vstupuje do organismu trávicím ústrojím (obvykle s potravou, případně vodou), bez ohledu na to, ve kterém orgánu či systému se nakonec infekce manifestuje. V většině případů se infekce opět manifestuje poruchou funkce trávicího ústrojí, ale v nejširším smyslu sem patří i poliomyelitida, hepatitida A a E, listerióza, břišní tyfus, brucelóza, infekce Helicobacter pylori a mnohé další.

Bylo by tedy lépe zde mluvit o infekcích trávicí soustavy případně o gastrointestinálních infekcích, ale pro zachování výrazové stručnosti budeme užívat výrazu „alimentární infekce“ a zabývat se budeme pouze jejich dílčím úsekem, infekcemi, které se projevují postižením trávicí trubice: tedy průjmem, nevolností a zvracením jako nejčastějšími příznaky.

Středem pozornosti této příručky jsou stavy, se kterými se může setkat praktický lékař pro dospělé v podmínkách ČR u průměrného ambulantního pacienta, tj. u osoby s více či méně normální odolností proti infekcím.

Lexikon, bohatě ilustrovaný mikrofotografiemi a perokresbami, může sloužit jako doporučená nebo pomocná literatura pro studenty gymnázií a některých dalších středních škol, dále pak pro vysokoškolské studenty biologických, farmaceutických, lékařských, pedagogických, přírodovědeckých a zemědělských fakult příslušných vysokých škol a univerzit. Užitečné informace v ní najdou pracovníci různých ekologických, mikrobiologických a zemědělských laboratoří specifického zaměření, ale i odborná veřejnost se zájmem o různé aspekty a otázky z biologie a ekologie mikroorganismů.

V publikaci jsou podrobně probrány helmintózy globálně rozšířené, postihující statisíce obyvatel, zejména v tropických a subtropických oblastech. Uvedeny jsou nově popsané klinické formy a syndromy, helmintózy dosud považované za sporadické, vyskytující se však místně s vysokou prevalencí; dále se zde nachází rozšířené spektrum druhů a poddruhů dosud známých helmintoparazitů člověka i druhy nově popsané nebo známé zatím jen u zvířat.

Kapitoly popisující jednotlivé nozologické jednotky představují syntézu aspektů biologických a medicínských - obsahují charakteristiku, popis původce, nozogeografii a prevalenci, epidemiologii, patobiologii, klinický obraz a symptomatologii, diagnózu, terapii a zdravotnická opatření. Textovou část doplňuje obsáhlý výběr časopisecké a monografické literatury a rozsáhlá obrazová příloha.

Monografie je určena jako základní oborová příručka lékařům teoretických a klinických oborů, zejména zaměřeným na biologii, mikrobiologii, parazitologii, lékařskou zoologii, epidemiologii, patologii, imunologii a laboratorní diagnostiku, infekční a vnitřní lékařství, gastroenterologii, pediatrii, zobrazovací techniky a na tropickou, geografickou a cestovní medicínu. Dále je určena biologům a zoologům pracujícím ve zdravotnictví.

Monografie Obecná a klinická mikrobiologie předkládá přehled mikroorganismů, tj. virů a subvirálních částic, bakterií, mikromycet a prvoků, a některých mnohobuněčných, makroskopicky viditelných helmintů a členovců, kteří mohou vyvolávat onemocnění člověka. Uvádí základní charakteristiky etiologie infekčních nemocí, vysvětluje příčiny některých zdravotních komplikací včetně typických imunopatologických stavů. Zároveň se zabývá charakterizací základních nozologických jednotek a způsoby, jakými je lze prokázat. Jako učební text klade důraz na správný postup při hledání zdroje onemocnění a konečnou interpretaci získaných výsledků. Cílem autorského kolektivu je, aby odborná veřejnost získala přehled nejen o nejdůležitějších původcích infekčních onemocnění, ale zároveň, aby jí základní informace o průběhu onemocnění poskytly prvotní informace, které povedou k rychlé a správné volbě diagnostických metod i k adekvátní terapii.

Autor monografie se problematikou hepatitidy C zabývá od roku 1995, nejdříve na I. interní klinice a později na IV. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Kniha je rozdělena do dvou částí. V první části autor podává zasvěcený přehled současných názorů na danou problematiku (cituje více než 550 nejnovějších prací), uvádí však i svůj vlastní názor, který vyplývá z mnohaletých zkušeností z práce v dané problematice. Podrobně je rozebrána epidemiologie HCV: rizikové faktory přenosu, včetně rizika profesionální nákazy, iatrogenní nákazy, možného přenosu sexuální cestou a další. Jsou popsány současné diagnostické možnosti onemocnění, význam jaterní biopsie pro diagnózu a předpověď efektu terapie. Pozornost je věnována přirozenému (neléčenému) průběhu onemocnění a jeho závislosti na vlastnostech viru, věku, pohlaví, rase, koinfekci (např. HIV, hepatitida B) a přítomnosti dalších onemocnění hostitele. Autor rozebírá průběh akutní infekce a důvody, které způsobují, že nemoc v tomto stadiu obvykle nebývá stanovena.

Rozsáhlá kapitola je věnována chronickému průběhu onemocnění: nejen klinickému obrazu a diagnostice, ale podrobně jsou rozebrány současné možnosti léčby. Čtenář nalezne informace o vývoji protivirové terapie (interferon a jeho typy, ribavirin) od počátků až do současnosti, o možnostech kombinace preparátů a o jejich nežádoucích účincích, o indikacích a kontraindikacích k léčení.

Autor se věnuje i extrahepatálním projevům HCV infekce, možnému atypickému průběhu nemoci a diskutuje možnosti léčení v těchto případech. Nechybí ani kapitola představující problematiku HCV infekce u rizikových skupin, jako jsou hemofilici, nemocní s chronickým selháním ledvin zařazení do pravidelného hemodializačního léčení, HIV pozitivní osoby. Samostatná kapitola pojednává o problematice HVC infekce u dětí. Závěr první části se zabývá možnými perspektivami v léčení HCV infekce - vývojem vakcíny.

V druhé části, rozsahem menší, ale významné přínosem vlastních zkušeností autora, jsou prezentovány vlastní výzkumné výsledky.

Monografie, která na našem knižním trhu chyběla, je určena nejen hepatologům, gastroenterologům, internistům a infektologům. Poučení pro praxi zde najdou i praktičtí lékaři, kteří mohou zásadním způsobem přispět k včasné diagnostice tohoto závažného onemocnění.