O to více je nutno zdůrazňovat, že nadměrná hrozba trestního postihu při poskytování zdravotní péče pacientům v závěru života je nežádoucí, vedoucí navíc v prvé řadě k tzv. defenzivní medicíně, kdy lékaři, nikoliv pro blaho pacienta, nýbrž z obav před vlastním postihem mnohdy indikují a provádějí nadbytečné výkony, které nemohou ani zlepšit diagnostiku, ani pozitivně ovlivnit zdravotní stav pacienta a jen pacienta neúměrně zatěžují. Tento jev je bezesporu do jisté míry paradoxem, neboť titíž lékaři narážejí každodenně na nedostatek financí ve zdravotnictví, kdy z veřejného zdravotního pojištění je hrazena jen určitá část všech výkonů, které by mohly být ve prospěch pacienta indikovány.

Z úvodu

V tomto průvodci po otázkách a problémech psychiatrické etiky jsme se snažili ukázat, že ani v psychiatrii, ani v etice neexistují spolehlivá a přesná pravidla. Praxi spíše odpovídá kontinuální hodnocení: více či méně etický postoj a nikoli zcela etické nebo zcela neetické jednání. Stejně jako v celém životě.

V humanitních vědách trvá desetiletí, než odborník pozná, naučí se, pochopí souvislosti svého oboru a vypěstuje si schopnost a odvahu etické zásady uplatňovat a vědomě je protežovat. Snad proto je v oblasti, které se věnujeme, vše jasnější a jednodušší na počátku profesionální dráhy psychiatra. Teprve po letech nahlíží na nevyřešené a sporné otázky méně zaujatě, vyrovnaněji, opatrněji, méně radikálně, ale i shovívavěji a možná i moudřeji.

A takový pohled na etiku, na medicínu i na život jsme se pokusili zprostředkovat s plným vědomím, že etika ve zdravotnictví a v psychiatrii je jen odrazem etických postojů celé společnosti.

Samo vyčlenění nemoci z utrpení, které se s nástupem efektivních technických postupů stále více upevňuje, podporuje pojetí člověka jako objektu medicínského zájmu na úkor vnímání člověka jako trpícího bližního a naráží na své meze zejména v případě chronických a psychiatrických onemocnění, jichž v důsledku epidemiologického vývoje v našem prostředí relativně přibývá. Právě připomenutí některých pozapomenutých představ a koncepcí, které často lépe dokázaly pojmout člověka v jeho celistvosti, jedinečnosti a neopakovatelnosti, proto může obohatit i dnešní medicínu. Upozornění na to, že není možné oddělit medicínu jako vědu či řemeslo od etiky jakožto vztahu k bližnímu, je konstantou provázející vývoj medicíny od jejích počátků.

Publikace, která přesně odráží jak specifiku chirurgického oboru, tak vnímání etických principů v dějinném kontextu naší země, by měla inspirovat k zamyšlení nejen všechny lékaře, jimž není lhostejná etická podstata problémů jejich pacientů, ale i generaci studentů, kteří se budou na vývoji a akceptaci morálky lékaře nejvíce do budoucna podílet.

Thanatologie je naléhavé téma zasahující široce interdisciplinárně a v naší literatuře v tomto rozsahu nebylo ještě zpracováno. Profesorka Haškovcová tím, že se tohoto tabuizovaného a odkládaného tématu ujala, nejenže prolomila bariéru desítky let trvajícího mlčení a vyplnila faktologicky jedno z „bílých míst“ klinické medicíny, ale dala podstatný vklad do národního knižního fondu. Knihu bych doporučil z důvodů obecné vzdělanosti všem lékařům. Kliničtí lékaři a vysokoškolští učitelé v ní najdou strukturovanou učební látku a témata, o nichž by měli se svými studenty hovořit. A studenti lékařských fakult dostávají konečně knihu, která může být pro ně nejen vhodnou učebnicí, ale především zdrojem informací, které sice budou v celé své lékařské praxi velmi potřebovat, ale které (prozatím) v žádné jiné učebnici nenajdou.

prof . MUDr. Jan Petrášek, DrSc.

Publikace Lékařská etika vyšla v prvním vydání v roce 1994 a stala se naší první a základní učebnicí. Obsahuje nejen historii vývoje oboru ve světě i u nás, ale především jeho současné problémy (kritéria experimentů na zvířatech a na lidech, právo na život, alternativní medicína, eutanázie aj.). Zvláštním přínosem jsou úplná znění etických kodexů a norem.

Obě předchozí vydání se setkala se značným zájmem, a proto nakladatelství přistoupilo k novému vydání, třetímu a doplněnému. Autorka text rozšířila a doplnila některá nová a aktuální témata, protože za tři roky bylo opět mnoho problémů názorově obohaceno, byly přijaty další významné dokumenty a v neposlední řadě též formulovány nové otázky v souvislosti s enormně se rozvíjejícím vědeckým výzkumem.

Přestože Lékařská etika postupně vyšla již ve třech vydáních, veškerý náklad byl vždy rychle rozebrán, a proto autorka připravila vydání nové. Původní text je přepracován, doplněn a aktualizován ve smyslu všech legislativních změn posledních let a nejnovějších zkušeností a poznatků z oboru. Předkládaná učebnice etiky v medicíně a zdravotnictví tak může být prověřenou základní studijní pomůckou a úvodem do oboru, ale i shrnutím potřebných poznatků a postupů z této poměrně obtížné oblasti lékařství.