Věčný prolog

Ukázka

Utrpení i hrdinství politických vězňů padesátých let je významná, ale stále skrytá část naší nedávné historie. Příběh básníka Bohumila Robeše je sice malým dílem této historie, ale důležitým svou zřetelností. Na umělcích se doba otiskuje nejpravdivěji a dá se jasně číst. Skrze osud Bohumila Robeše je vidět obludnost srážky civilizace s barbarstvím, jímž padesátá léta byla. S úžasem může člověk sledovat hrdinství osamoceného, dlouhá léta uvězněného člověka, který byl díky ideálům schopen přežít podmínky, jež se zdají být fyzicky i psychicky nepřežitelné.

Básník Bohumil Robeš je klidný, vyrovnaný a přívětivý člověk. Jako by ani neprošel peklem nekonečného a krutého leopoldovského věznění a pak následných dvaceti let, kdy byl občanem nižší kategorie bez možnosti své básnictví jakkoliv uplatnit. Zvláště jeho básně je proto třeba číst citlivě, protože neprošly tvarováním, které nastane v proudu obecného vědomí a zveřejnění. Ty básně jako by uvízly hluboko v něm samotném - ale to byl úděl i jiných nepublikovaných básníků. Z českých básníků si však Bohumil Robeš pro poezii pravděpodobně vytrpěl nejvíc.

(Z doslovu Jaroslava Hutky)